Dne 26. října začal padati na neumrzlou půdu mokrý sníh a na 28. října 1930 vyvrcholilo ve sněhovou vichřici, která natropila nedozírných škod na lesním majetku. Z okolních lesů, dosud majetkem velkostatku v Zámku Žďáře a ze soukromých lesů občanů Šlakhamerských, staly se během několika hodin, úplné hřbitovy. Statisíce m³ dřeva jest v polovici spřelámáno a vyvráceno, což činí trapný dojem úplné spouště.

Na zpracování kmenů najal velkostatek mnoho dělníků z Podkarpatské Rusi, kterým postavil dřevěné boudy v lese v nichž nocují a si vaří. V našem okolí jsou zbudovány obydlí, jedno u Kamenného potoka a na Kamenných rybníčkách.

Ku zpracování polomového dřeva z loňské katastrofy dala správa velkostatku zbudovati Povážskou dřevařskou společností parní pilu, na pozemku zvaném Roudni. K účelu tomuto bylo vykáceno zas 30 měřic lesa, pro sklad dřeva a řeziva. K dovážení kulatiny z okolních lesů k pile, jest vystavěna během roku úzkokolejná lesní dráha, jež má konečnou stanici blíže Velkého Dářka. V okolí pily, staví se několik dřevěných domů, pro personál dráhy a pily, taktéž na kantinu jest pamatováno. Po okolních vesnicích jest ubytováno mnoho cizích formanů, většinou z Podkarpatské Rusi z okolí Jasiny v naší obci jest během podzimu ubytováno 13 párů koní. Tito stahují klády v okolních lesích na veliké kůpi podél cest, jež v zimní době budou svážeti na saních přímo na pilu. Pila jest v chodu dnem i nocí při dvou směnách dělníků. Z domácího dělnictva pracuje na skladišti asi 40 lidí.

Parní pila v Roudni pracovala do konce roku 1932 na dvě směny, tohoto roku (1933) pouze na den.